loukou protéká
dlouhý hluboký potok
plný ryb
v tom potoku žije
jedna malá rybka
co má lesklé barevné
šupinky
jako duha
na té louce u potoka
roste vrba
malá nepříliš krásná
a osamocená vrba
široko daleko jen
plevel roste
ta vrba protože
není nijak krásná
žije sama
žádná rybka
žádná žabka
k ní nepřiplave
a nepřiplave
až jednoho dne
snad proto
že z mraků blesky létaly
že kapky na hladinu bubnovaly
skovala se ta malá rybka
co má šupinky duhové
pod kořeny té vrbky
co široko daleko jediná byla
i ožila štěstím
ta vrbka
že popovídat s někým
si může
něž však první slůvko
stihla říci
to víte
celou věčnost
žila sama
nikdy s nikým nemluvila
a tolik si přála
popovídat s tou rybkou
a tolik se bála
ani nevěděla proč
snad aby něco nezkazila
snad aby rybka neutekla
snad aby nezničila
ten okamžik krásný
snad jen proto
uplavala pryč ta rybka
dřív než samotinká vrbka
stihla něco říct
ještě že z mraků blesky létaly
ještě že na hladinu kapky padaly
protože jinak
jinak by jste viděly
jak po kůře slzy stékaly