Jednoho dne, aniž bych předešlého dne pil alkohol nebo musel nahlas mluvit, jsem vstal a nemohl mluvit. Prostě mě při mluvení bolel krk. Na týden to "odešlo" a pak se mi bolesti vrátili znova. Tak teď šeptám - a i to mi občas dělá problémy. Překrásná doktorka mi na to dala nějaká kloktadla. No, snad to zabere.

Všiml jsem si ale, jak lidé reagují na "skoro nemluvícího". Je to celkem zajímavé.

1. Šeptají

Je to tak. Lidé okolo mě najednou začínají taky šeptat. Jenom nevím, jestli je to kvůli tomu, že se chtějí cítit "na stejné vlně" a nepovyšovat se na druhé, nebo z kolegiality nebo mají třeba pocit "příliš hluku", když mluví. Každopádně, vím, že jsem to dělal taky, když moje šéfová nemohla mluvit.

2. Pařils? Bumbal?

Logické. Jenže nepravdivé. Většina mužů takto reaguje.

3. Jsi nemocný?

Nejméně častá otázka, kterou dostávám...

4. Ignorace

Nejhorší, ale skoro nejčastější. Ihned jak lidé přijdou na to, že přeci jen něco říct dokážu, tak vlastně přestanu existovat. Nikdo z nich totiž neslyší, že také něco říkám...

A nakonec bych jen přidal pikantní historku z Teska. Chtěl jsme tři nožičky klobásy. Mluvidlo mě tak boleolo, že jsem prostě mlčel. Ukázal jsem prodavačce tři prsty a na klobásu. Vyvedlo jí to celkem z míry. Ale podle slov jiných působila "spokojeně", že obsloužila i němého zákazníka :-)

Takže kecání zdar

Yučikala (yucikala@yucikala.net)

---

Komentáře

Doposud nebyly přidány žádné komentáře

---

---

Komentáře byly vypnuty. Důvodem bylo velké množství spamu nebo nežádoucích komentářů.